V posledním únorovém týdnu jsme absolvovali základní lyžařský kurz na Šumavě ve středisku Špičák, a to v počtu 3 instruktorů a 30 lyžníků.
Někdy je trochu obtížné přemluvit žáky, kteří nikdy na horách nebyli, aby se zájezdu a výuky zúčastnili. Častou výmluvou bývá “A proooč?” nebo “Já si můžu si zalyžovat i v mobilůůů“ anebo „My na to doma nemáme peníze.” Některé výmluvy se vyvrátí lehce, některé hůř. Každopádně přesvědčování k účasti na lyžařském výcviku probíhá u nás ve škole u nerozhodnutých jedinců už od září, ale máme dojem, že se vyplatí.
Přípravy na kurz probíhaly již týden předem – zajišťovalo se vybavení a servis lyží. Díky našemu skladu se sportovním vybavením jsme vyzbrojili i lyžaře začátečníky, kteří ještě na svahu nikdy nestáli.
Odjezd proběhl již v neděli odpoledne, kdy jsme do našeho školního tranzitu s připojenou károu naskládali veškeré vybavení. Zájezd měl naplánovanou cestu vlakem s třemi přestupy až na Špičák. Kdo si s sebou nevzal jídlo, tři a půl hodiny lehce hladověl. Školní tranzit úspěšně přepravil zavazadla a lyžařské vybavení a vlak naše účastníky zájezdu. Hned po příjezdu jsme vybalili a ubytovali se. A našlapaný týdenní program mohl začít. Následovala večeře a po ní první teoretická příprava.
Sešli jsme se tedy ve společenské místnosti, kde proběhlo první školení “na suchu”. Zásadními body byla bezpečnost po celý týden, údržba a péče o lyžařské vybavení tak, aby nám dobře sloužilo po celý týden, a první teoretická výuka. Na modelu naši instruktoři ukázali zásady lyžařského postoje, práci s těžištěm a ovládání lyží. Většina účastníků již měla základy lyžování zvládnuté, začátečníci měli uši napnuté.
První noc proběhla poměrně v poklidu. A ráno po snídani se šlo na svah, kde se rozjela kontrola bezpečnostního vázání a účastníci byli rozdělení do skupin – začátečníci, pokročilí a „profesoři“. Všichni rychle pochopili, jak to chodí, a dokonale se přizpůsobili dennímu režimu, který je o mnoho jiný než ten náš školně-domácí. Jen jedno mají společné – jsme tady, abychom se učili.
Náš hotel Stella nám připravoval snídaně, obědy a večeře. Po večeři malou svačinu. Avšak je pravda, že nedaleká pizzerie byla naším zájezdem docela vytížená.
Týdenní našlapaný program jsme ještě obohatili “lehkou” procházkou na Černé a Čertovo jezero. Po absolvování tohoto turistického pochodu účastníci se strhaným pohledem popadali do postelí a instruktoři měli na poměrně dlouhou dobu klid.
Za největší úspěch každého lyžařského kurzu je považována výroba lyžaře z nelyžaře. Musíme konstatovat, že se tato aktivita opět letos povedla a máme další lyžaře, kteří si už nikdy nenechají podobný kurz ujít a výmluvy použijí pouze doma, až budou obhajovat, proč musí opět letos jet na kurz, když tam byli i vloni. Nebo to budou pádné důvody? Každopádně ahoj zase za rok na Špičáku!
